Právo občanské

Občanské právo je souhrn právních norem, které upravují společenské vztahy, jedná se především o majetkové vztahy fyzických a právnických osob a státu, dále pak se zaměřuje na právní vztahy, které vyplývají z práva na ochranu osobnosti.

Pramenem občanského práva je nový občanský zákoník, občanský soudní řád, ústava a Listina základních práv a svobod. Zásadou občanského práva je zásada rovného postavení, soulad s dobrými mravy a smluvní volnosti, to znamená, že strany si mohou svobodně dohodnout vzájemná práva a povinnosti odchylně od zákona, pokud to zákon výslovně nezakazuje. V neposlední řadě se jedná o zásadu prevence, kdy případné rozpory mezi stranami mohou být odstraněny přednostně dohodou.

Obsahem občanského práva je nový občanský zákoník, jehož obecná část pojednává o subjektech právních vztahů, zastoupení v právních úkonech a promlčení. V části věcná práva se pojednává o vlastnickém právu, spoluvlastnictví, společném jmění manželů a o právu k cizím věcem. Další částí občanského zákoníku je odpovědnost za škodu a bezdůvodné obohacení, dědění a závazkové právo.

Věcná práva

Práva k věcem hmotným i nehmotným mohou mít fyzické i právnické osoby, jde tedy o vztah určité osoby k věci a patří mezi ně vlastnictví, spoluvlastnictví a společné jmění, držba, vydržení a věcná práva k cizím věcem.  U nemovitostí je možné zřídit i právo stavby či některou z výhrad ke kupní smlouvě. Pro věcná práva je typická jejich veřejnost, protože jejich existenci je možné si ověřit ve veřejných seznamech.

Co se týče vlastnictví, vlastník může se svým majetkem volně nakládat, to znamená, že ho může užívat a brát si z něj užitky a to podle své svobodné vůle. Vlastnictví, ale není volnost neomezená, má určité meze, které stanoví zákon. Vlastník musí brát ohledy na jiné osoby, zejména sousedy a je povinen se zdržet všeho, co by je podstatně omezovalo. Občanský zákoník stanoví vodítka pro vymezení práv a povinností mezi sousedy, usnadňuje vyřešení sporu, kdy se strany často mezi sebou nejsou ochotni domluvit.

Spoluvlastnictví a společné jmění – jedná se o vlastnictví dvou i více osob k jedné společné věci zároveň. Převážně vzniká na základě smlouvy o koupi či darování, ale může vzniknout i jako výsledek dědického řízení, nebo jako výsledek společného vytvoření, zbudování apod. Při spoluvlastnictví pak rozhodují všichni vlastníci o společné věci prostou většinou podle velikosti svých podílů. Každý ze spoluvlastníků má předkupní právo na podíly ostatních spoluvlastníků, ale neplatí to v případě, že spoluvlastník má v úmyslu převést svůj podíl na osobu blízkou.

Držba je takový stav, kdy držitel nakládá s určitou věcí jako s vlastní. Držitelem může být jak samotný vlastník, tak i jiná osoba, která se chová tak, jako by byla  dané věci vlastníkem. Nejčastěji se jedná o právo vlastnické, kdy držitel ovládá určitou věc a drží ji. Nový občanský zákoník upravuje řádnou držbu, poctivou držbu, pravou držbu, držbu vlastnického práva a držbu jiných práv.

Věcná práva k cizí věci jsou věcná práva, která mají pouze určitá oprávnění nad věcí, která oprávněnému nepatří a vlastníka věci ve výkonu jeho práva v určitém rozsahu omezují. Mají často zajišťovací funkci, například k pohledávce vůči vlastníkovi. Patří sem zejména právo stavby, věcné břemeno, zástavní právo, zadržovací právo a předkupní právo, pokud je jako věcné břemeno sjednáno.

Odpovědnost za škodu a bezdůvodné obohacení

Škoda je posuzována jako jakákoliv ztráta na majetku a nejedná se pouze o výši škody, o kterou se hodnota majetku snížila, ale i o ušlý zisk, to znamená výši hodnoty, o kterou se majetek nezvýšil, ačkoliv mohl. Pokud někdo jinému je poškozena jeho věc, která je například předmětem podnikání musí dotyčný uhradit nejen náklady na její opravu, ale i ztrátu zisku, o který poškozený přišel. Za vzniklou škodu zpravidla odpovídá, ten, kdo ji způsobil, tedy tzv. škůdce. Zákon důsledně rozlišuje podmínky náhrady škody s ohledem na to, jakou ze svých povinností škůdce porušil, to znamená, zda došlo k porušení povinnosti vyplývající ze zákona, ze smlouvy či dobrých mravů. Nový občanský zákoník preferuje náhradu škody uvedením do původního stavu, ale zároveň umožňuje, aby si poškozený zvolil náhradu peněžitou.

Dědění

Nejčastěji k dědění dochází ze zákona, ačkoliv v současné době se občané již více snaží pořizovat o svém majetku závěť. Zákon preferuje, aby majetek zůstal pokud možno v okruhu nejbližší rodiny a stát by se měl stát dědicem pouze ve výjimečných případech. Nový občanský zákoník upravuje dvě možnosti dědické substituce a to obecné náhradnictví a svěřenské nástupnictví, neboť nikdo nemůže v okamžiku sepsání posledního pořízení tušit, zda se osoba určená dědicem svého dědictví skutečně dožije. Proto je velmi praktické zřídit tuto dědickou substituci.

Princip obecného náhradnictví je založen na povolání náhradního dědice za dědické původního pro případ, že se původní dědic dědictví nedožije nebo pro případ, že jej odmítne či nebude způsobilý dědit. Povolává-li zůstavitel takto několik náhradníků, bude dědit ten, který je nejbližší osobě, která dědictví nenabyla. Institut svěřenského nástupnictví umožňuje zůstaviteli přikázat svému dědici, aby dědictví, které přijal, převedl na  ustanoveného následného dědice.

Závazkové právo

Závazek je definován jako věřitelsko dlužnický vztah mezi konkrétními partnery. Obsahem závazkového právního vztahu jsou pohledávky a dluh. Jde tedy o právní vztah, který je založen na nějakém plnění.

Důvodem vzniku závazku je ve většině případů smlouva, což je projev vůle stran uzavřít mezi sebou závazek. Smlouva může být uzavřena i ve prospěch třetí osoby, kdy se dlužník zavazuje plnit závazek třetí osobě.

Právo obchodní

Obchodní právo upravuje majetkoprávní postavení podnikatelů a vztahy mezi nimi v souvislosti s jejich podnikatelskou činností a řeší právní postavení podnikatelů v soukromoprávních vztazích.

Na základě praxe v obchodně právní oblasti nabízím vypracování obchodně právních smluv, zastupování před obchodním rejstříkem i v řízení při veškerých zápisech, změnách a výmazech zákonem daných údajů. Při zakládání či při případném ukončení obchodní společnosti poskytnu právní služby tak, aby zbytečně nedocházelo ke zdržení a veškeré provedené kroky, byly vždy  v souladu se zákonem. Svým klientům jsem připraven nabídnout právní poradenství jak při běžném fungování obchodní společnosti, tak i při nenadálých či komplikovaných situacích, kdy je třeba učinit právní kroky. Dále nabízím poradenství při rozdělení, převodu, přechodu či vypořádání obchodních podílů nebo při otázkách majetkového vypořádání společníků.

Právo rodinné

Oblast rodinného práva určuje povinnosti a práva mezi manžely navzájem, mezi manžely a ostatními osobami, mezi rodiči a dětmi, mezi dětmi a dalšími osobami, které rodiče nahrazují. Rodinné právo  stanoví ochranu ekonomicky slabším členům rodiny, což je promítnuto do užívacího práva k bytu po rozvodu manželství. Manželé tak mají možnost si uspořádat vzájemné majetkové vztahy a to ze zákona, smlouvou manželů, předmanželskou smlouvou a nebo rozhodnutím soudu. O záležitostech rodiny a dalších členů rodiny, zejména dětí, které nenabyly plné svéprávnosti by se manželé měli dohodnout. V opačném případě může soud na návrh jedno z manželů nahradit svým rozhodnutím souhlas druhého manžela, pokud ten odmítá svůj souhlas v záležitosti rodinného života bez vážného důvodu a v rozporu se zájmem rodiny. Výslovně je požadována dohoda o místě bydlení. Stane-li se společné bydlení manželů v domě nebo bytě pro jednoho z nich nesnesitelné, ať již z důvodu tělesného nebo duševního násilí vůči druhému manželovi nebo jiné osobě, která v rodinné domácnosti manželů žije, je možné pomocí soudu bydlení manžela omezit, popřípadě i vyloučit.  Právo domáhat se ochrany proti domácímu násilí má také každá jiná osoba, která s manžely nebo i rozvedenými manžely žije ve společné domácnosti.

Pokud je manželství hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení, může být rozvedeno. I přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nebude manželství rozvedeno, pokud by byl rozvod v rozporu se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, nebo pokud by bylo v rozporu se zájmem manžela, který se na rozvratu manželství převážně nepodílel a kterému by rozvodem byla způsobena zvlášť závažná újma. Pokud mají manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, manželství soud nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů.

Soud může dítě svěřit do péče jednoho z rodičů, nebo do střídavé péče, ale může jej svěřit do péče i jiné osoby, než jsou rodiče, pokud je to v zájmu dítěte.

Právo trestní

Pokud osoba, která spáchala trestný čin, požádá o právní pomoc, je s obviněným sepsána smlouva o zastupování obviněného. Pokud je klient již ve vazbě, je zastupován ve všech věcech spojených s právním případem. Spis takového případu pak již kromě smlouvy a plné moci o zastupování, obsahuje i usnesení o zahájení trestního stíhání, obžalobu, kterou předkládá státní zástupce, z jakého trestného činu je klient obžalován, dále znalecký posudek a rozhodnutí, kterým je buď rozsudek, nebo usnesení.

Klienty zastupuji ve všech fázích trestního řízení, připravím odborná stanoviska pro orgány činné v trestním řízení. Zaměřuji se na advokátní činnost ve věcech vazebních, vymáhání nároku poškozeného a zúčastněné osoby, obhajování ex offo apod. Připravím řádné i mimořádné opravné prostředky v trestním řízení.

Právo správní  (přestupkové)

Přestupek je zaviněné protispolečenské jednání, které má škodlivé následky, ale jeho společenská nebezpečnost je na rozdíl od trestného činu méně závažná. Přestupkem může být pouze nedovolený protiprávní čin, pokud chybí znak protiprávnosti, nejedná se o přestupek. Toto jednání musí být jako přestupek výslovně označeno v přestupkovém nebo jiném zákoně. Nabízím zastupování v rámci správního řízení, kdy předmětem je posuzování správních deliktů.

Přestupek je projednáván z úřední povinnosti, řízení zahajuje příslušný správní orgán, který provádí potřebné úkony. V oblasti přestupků proti občanskému soužití se přestupkové řízení zahajuje pouze na návrh poškozeného, případně jeho zákonného zástupce.  V přestupkovém řízení je vydáno rozhodnutí, které charakterizuje stránku přestupku a během řízení správní orgán prokazuje míru zavinění. Právním následkem přestupku je sankce.

Za přestupek lze uložit napomenutí, ukládá se u méně závažných přestupků, dále pokuta, čili finanční postih, jehož výši upravuje přestupkový zákon. Zákaz činnosti lze uložit za přestupky, které jsou uvedeny ve zvláštní části přestupkového zákona. Pokud je uloženo propadnutí věci, vlastníkem se stává stát a lze jej uložit, pokud věc byla k přestupku užita nebo přestupkem získána. Při udělování sankce se přihlíží k závažnosti přestupku a jeho následkům.

Právo insolvenční

Při insolvenčním řízení proti mým klientům učiním veškerá nutná a vhodná opatření, ať již se jedná o insolvenčního dlužníka nebo insolvenčního věřitele. Připravím vhodný insolvenční návrh a přihlášky pohledávek pro insolvenční řízení. V průběhu insolvenčního řízení, které je soudním řízením, jehož předmětem je dlužníkův úpadek nebo hrozící úpadek a způsob jeho řešení, se uplatňují určité zásady. Insolvenční řízení musí být vedeno tak, aby nikdo z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a řízení se zahajuje jen na návrh, kdy věcně dojde k příslušnému soudu.  Oprávněn podat návrh je jak dlužník, tak věřitel. Účinky zahájení insolvenčního řízení nastávají okamžikem zveřejnění vyhlášky, kterou se oznamuje zahájení insolvenčního řízení v insolvenčním rejstříku a trvají do skončení insolvenčního řízení.